Štítky

neděle 19. února 2017

V polovině loňského roku jsem byla požádána, abych sepsala článek do firemního časopisu. O čem jiném asi psát než o fotografii. Tady vám přináším jeho původní nezkrácenou podobu.


FOTÍM, TEDY JSEM…
Lenka Reindlová
O fotografii toho bylo napsáno mnoho. Ráda bych vám přiblížila, jak jsem se k fotografii dostala já. Již jako dítě jsem trpěla tím, že v záplavě ohromného množství fotografií se nenacházejí žádné mé z raného dětství. Kdybych nebyla tolik podobná svému tatínkovi, podezřívala bych rodiče z lecčeho. Dostalo se mi ovšem jednoduché a prosté odpovědi.  Byly jsme si se sestrou tak podobné, že ani nemělo smysl mě fotografovat. Tato odpověď mě tenkrát moc neuspokojila. Jistě někde hluboko uvnitř ve mně stále dřímala tato zdánlivá nespravedlivost a možná proto, možná úplně z jiných důvodů, jsem si pořídila v 16 ti letech svůj první fotoaparát. Ačkoliv snímky z něj byly horší než horší, pomalu ale jistě jsem začínala fotit. Nejprve je mačkat čudlík k tomu určený, později zjišťovat, že fotoaparát má i jiné funkce. Velký skok nastal až s bezzrcadlovkou, kdy už opravdu bylo nutné, umět základní principy ovládání, najednou jsem začala svět vnímat jinýma očima, dívat se kolem sebe a velmi často fotit věci, nad kterými ostatním zůstával rozum stát. Vyzkoušela jsem celou řadou fotografických odvětví, abych se našla u exteriérové portrétní fotografie a newborn fotografie. Prošla jsem celou řadou workshopů, vyslechla mnoho kritiky, našla pár skvělých přátel mezi fotografy, a i když nevyhrávám soutěže a nepořádám výstavy, těší mě, když se mé fotografie líbí. Fotografie je pro mě jin a účetnictví jang. Dva protipóly, které se krásně doplňují.
1995 – Pocket Revue 110 – PC hodnota 350 Kč, vyvolání filmu 200 Kč, cvakám
2004 – Panasonic FZ4 – začínám fotit jak o život, ať je fotka jakkoliv rozmazaná, neřeším kompozici a fotím i ve dne s bleskem,        upravuji v Picassa
2010 – Panasonic G10 – zjišťuji, že existuje nějaká souvislost mezi časem, ISO a clonou, kupuji si první knihy o fotografii, navštěvuji první workshop, učím se se Zoneramou, učím se fotit
2012 – Canon 60 D – s těžkým srdcem měním značku, začínám fotit do raw formátu a plně využívám manuální režim, dál navštěvuji workshopy, čtu knihy, učím se v PS Elements, fotím, fotím a fotím
2015 – Canon 6D – pracuji již jen v PS CC a Lightroomu, fotím, jak jen mi to čas dovolí, pořizuji si snad už poslední 4 pevné sklo
2016   - mám doma asi 20 knih o fotografii, 100 časopisů, dalších 5 historických fotoaparátů, stále se rozhlížím, kde uvidím něco nebo někoho krásného.

K fotografii přistupuji s pokorou a s tím, že se mám stále co učit. Ale i to mě na tom baví.


Již netoužím po tom mít plnou skříň svých fotografií, ale samozřejmě mé dcery mají zmapované všechny důležité mezníky ve svých životech. Obě dvě, každá je totiž jiná.